Novinky po drobném výpadku (3D tiskárna, Robot, Ukrajina…)

Ukázalo se, že stránka byla pár dní dole. Nu… Nějak ani nečekám, že si toho vůbec někdo všiml, ale i tak.  Ruku na srdce – kdyby mi nepřišel email, že je stránka už dva dny dole, taky bych na to asi nepřišel. Teď je času tak málo, že se divím, že sem vůbec ještě něco přidávám. Nicméně… Všechno nějak šlape a je tady pár novinek, o které bych se chtěl podělit…

Budu mít 3D tiskárnu (jede se do finále, chybí dva balíčky!) 

Ano! Už se mi doma pomalu, ale jistě, sjíždějí součástky na 3D tiskárnu, které (když bude dobře) bude zadarmo.



Seznam součástek objednaných z Číny (pro přehlednost, ať vím, co kdy jak má dorazit / dorazilo 🙂 ); zelená = dorazilo

Dosavadní náklady jsou někde kolem 3300,- (chybí koupit hlazené tyče a tiskovou strunu, nechat vytisknout tisknutelné součástky a počkat na poslední dva balíčky!)… No nějakou podobnou sumu (dělal jsem do toho i jiné nákupy, tak se to celkem těžko počítá) bych možná mohl dostat zpátky (jak na to?). Když se poštěstí, tak to tedy vyjde tak nějak šul-nul. 

Strašně se těším, až si začnu tisknout třeba vlastní vizitky, nebo panákovky přes vlastní 3D tiskárnu. Když tak přemýšlím, má dosavadní šance na 3D tisk byla na MGO (tam jsem tiskárnu pokazil 😀 ) a je (ale s čekací dobou) na SLU.  To, že mi bude tiskárna ležet na stole, mi tedy podstatně sníží  čekací dobu od vymodelování po užití výrobků a to vlastně jen na dobu tisku. 

Dlužno dodat, že 3D tiskárnu stavím díky Prusa Research, kde celou tuto tiskárnu a spoustu dalších vymysleli a dali ji (včetně návodů, jak ji zreplikovat) k dispozici světu. 

Stavím upravného klona podle tohoto návodu, protože znalosti v této oblasti mám zatím jen velice malé. Také je zde video, kde  je tiskárna skládána šroubek po šroubku apod. Je to vlastně návod na to, jak udělat upravenou verzi Prusa i3 mk2 a “věcí, co se válely v šuplíku”. 

Když se zadaří, budu mít na konci října už fakt úplně všechny potřebné součástky a budu se moci pustit do stavění. Třeba si pak na vánoce vytisknu panákovku, kdo ví? 😀 

“Autíčko” na dálkové ovládání

Každý si rád hraje a já nejsem výjimkou. Mám už teď vlastně skoro rok rozdělaný jeden projekt přes MGO, kde mám terénní autíčko. Mělo se řídit samo na základě značek rozpoznaných kamerou, … no ale ikdyž je to pěkné, je s tím spousta práce. Na začátku to bylo klubko drátů, takže i pohyb byl problém. Celé to řídí arduino mega. 

V rámci ladění sériové komunikace jsem si tedy nejprve ozkoušel, jak auto řídit na 5m USB kabelu. Je to hodně vtipné, když se člověk řítí po chodbách, v jedné ruce drží laptop, druhou zadává příkazy a třetí (ta zatím nedorostla, ale jistá poptávka by tu byla) chytá auto, aby nenaráželo do stěn. 

Když už mi kabel přestal vyhovovat (jednoduše proto, že přes sériovou linku jsem auto ovládal pomocí kláves WASD a po každém příkazu bylo třeba stisknout ENTER, což se jednou rukou dělá celkem zle), rozhodl jsem se, že prohrábnu šuplík a zkusím nějaký bezdrát. Zrak mi padl na nějaké to NodeMCU s ESP8266. Dosti mne překvapilo, že na internetu již existovala taková jednodušší aplikace na ovládání autíčka přes Wi-Fi. Stejně ale časem přestala vyhovovat, tak jsem si musel napsat vlastní. Tato aplikace i vylepšená, kterou jsem vytvořil, jsou k dispozici na mém githubu.

Zmiňovaná jednodušší aplikace

Ono na vysvětlování je to takové komplikovanější, tak bude možná vhodnější užít obrázek 🙂 

Komunikace
Klubko drátů

Jak to zatím vypadá z konverzací s vedoucím tohoto projetku, p. Čermákem, tak asi na dálkové ovládání budu zkoušet bluetooth modul (větší dosah). Prozatím program (hlavně ten pro arduino mega) obsahuje značné nedostatky a úpravu komplikuje mimo jiné i to, že autíčko dlouhou dobu stálo bez nabíjení Ni-MH článků, což vedlo k tomu, že některé odešly do křemíkového nebe a autíčko pak vydrží napájet serva tak max 10 minut (nabíjí se cca 2 hodiny). 

Všechno se kupí a je toho strašně hodně…

Naneštěstí se ukázalo, že maturitní ročník s sebou nese určité nevýhody. V chvíli, kdy píšu tento článek, studuji 8mý ročník 8mi letého gymnázia a z nějakého mi nepochopitelného důvodu se úplně všichni učitelé rozhodli, že nás doposud zanedbávali, nic nás nenaučili a teď se to snaží horko těžko dohánět. Strašák jménem maturita již dostal dokonce i deadline a už není úniku. Dále raději rozebírat nebudu – nerad bych kohokoli urazil. 

Tak nějak to svádí k tomu odjet někam pryč (Ukrajina, LinuxDays, Tyršův stadion…), dělat cokoli, abych se tomu všemu vyhnul, snažit se angažovat se v co nejvíce projektech jen tam člověk nemusel. Má to (kupodivu) ale i druhou stánku – je to asi možná poslední šance vidět se se všemi svými spolužáky (co jsem tak slyšel, tak srazy po n-letech nejsou příliš efektivní, téměř nikdy se už nestane, že by se sešli všichni).

Co je ještě nového? 

O prázdninách se mi rozbil mobil, tak hledám něco pěkného, nerozbitného, dualsim a levného. Nakonec jsem našel, tak snad vše dopadne dobře. Na mobilu se mi pokazilo něco s dotykovou vrstvou. Koupil jsem tedy nový displej i s dotykovou vrstvou, ale ukázalo se, že tím to není. Po sléze dorazil i druhý displej a zjistil jsem, že jsem zaplatil oba, ale vědomě objednal jen jeden. Takže teď mám nefunkční telefon a dva fungl nové displeje. Super, ne? 

Stal se ze mne autista (ftip). Teda ne autista jako autista, ale začal jsem si pořádně užívat toho, že mám papíry a jezdil jsem autem o sto šest. Akorát se ukázalo, že to žere i trávu kolem cesty, tak nevím, jak dlouho mi to vydrží. 

Dostal jsem snad první programovací kšeft v životě. S hour-rate bych se size mezi ajťáky moc chlubit nemohl, ale v porovnání toho, co dostávají třeba brigádníci v tescu… Kromě toho je to konečně něco, co si můžu napsat do CV, takže (ikdyž nečekám, že se to nějak převratně zlomí) by o mne mohl mít třeba i někdo zájem! Je sranda (skoro) mít gymnázium (kde se bere tak nanejvýš excel a základy PHP, případně v semináři už pak něco kolem C a C#)  a dělat v IT. 

Vrátil jsem se na Ukrajinu. Však co by ne – je tam levně, s lidmi se tam dá (více méně domluvit) a je tam pěkná příroda. 

K výletu se váže jedna taková vtipná historka… Čekali jsme v jedné restauraci, než pojede vlak. Než jsme odešli, zašel jsem vykonat potřebu. Kamarád na mne pak už jen klepl, že už jdou na nádraží, ať dojdu za nimi. Bohužel jsem neměl sebemenší tušení, kde je nějaké to nádraží, tak jsem vyšel z restaurace, chvíli někam šel a pak se zeptal náhodné kolemjdoucí “Kde tady vlak?”. Zavrtěla hlavou. Tak jsem to zkusil chytřeji: “Where is the train station? Train? Where?”. Zavrtěla hlavou. No… jak jinak se domluvit… “Š š š š š š š š húúúúú! Kde?”. Poslala mě na autobusák. 😀 Zeptal jsem se tedy další kolemjdoucí.  “Kde tady vlak?”. Zavrtěla hlavou. Bylo mi jasné, že angličtinou, španělštinou, pythonem, ani C# se nedomluvím, tak jsem šel rovou na “Š š š š š š š š húúúúú! Kde?”. “поезд?” … a začala navigovat. 

Na nádraží jsem se po nějaké té době dostal (byť dírou ve zdi), ale kamarádi, kteří odjížděli, byli dávno ti tam. Tak jsem tedy pros*al rozloučení, bylo mi řečeno kamarádem, když jsme se potkali. 😀 

Tak toť ke krátkému shrnutí. Článek dopisuju z LinuxDays. Při troše štěstí bude prostor na to přidat v brzké době více fotografií, jak robota, tak z Ukrajiny. Taktéž jsem na web do záhlaví přidal nějaké ty fotografie, tak by se možná mohly čas od času měnit. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *