Můj den: Krajské kolo soutěže v programování

Dnes jsem se vydal na dlouhou cestu za soutěží v programování. Všechno to byl jeden velký vtip. Možná bych se i sám zasmál, ale to bude chtít odstup času. Pojďme se tedy podívat, co zajímavého se během dneška událo.

Večer před soutěží, 23:13: Zjišťuji, že mi na počítači přestal fungovat Alt Gr (když se snazím dle hesla “pozdě, ale přece” naprogramovat a odeslat alespoň pár úloh z KSP). Po prokletí všech možných i nemožných existencí začínám přemýšlet nad tím, co by mohlo takové nestandardní chování způsobit.

Večer před soutěží, 23:56: Kašlu na to. Žádný běžný postup nefunguje. Vmware problém (asi) nezpůsobil, protože už tak týden nešel zapnout. 4 dny před vydáním nové verze Ubuntu stahuji a snažím se nainstalovat starou. To se mi ještě nestalo.

Den soutěže, 1:56: Po čtyřech pokusech o vytvoření (pokud možno) funkční bootovací flashky jsem zjistil, že všechny flashky, co jsem měl v šuplíku jsou na prd (ať už nebyl systém nalezen vůbec, nebo se během instalace instalátor ozval, že se mu flashka nezamlouvá). Uvědomil jsem si, že jedinou flashsku, která skutečně funguje, má kamarád. Hurá.

Den soutěže, 2:03: Dávám stahovat ještě jiný systém s nadějí, že ráno si přivstanu a instalační flashku si vytvořím.

Den soutěže, 6:58: Probouzím se. Vlak mi odjíždí přibližně za 40 minut. Urychleně balím vše, o čem si myslím, že bych to mohl potřebovat. Prohrabu mamce šuplík s flashkami a nacházím nějakou, na které jsou ne až tak důležitá data. Pro jistotu je zálohuji a dávám ji vytvořit.

7:10: pro jistotu instaluji vývojářské prostředí na záložním notebooku. Přece jenom… Nefungoval to 4x, co by to fungovalo popáté.

7:26: Instalační flashka hotova, balím notebooky. 12 minut do odjezdu vlaku

7:36: Přijíždím na nádraží.

7:37: Kupuji si lístek

7:38: Vlak odjíždí. Vytahuji laptop a instalační flashku. Velice příjemně mne překvapilo, že se instalátor spustil. Ještě víc mne potěšilo, že instalátor nehavaroval. Krásná, čistá instalace. Nic na palubě, takže ani vývojářské prostředí (které se na soutěž v programování docela i hodí). Po dokončení instalace jsem pomalu začal hledat, kde že to vlastně mám vystoupit a jak se pak dostanu na onu soutěž.

8:00: Zjišťuji, že úplně nové boty, které jsem na sobě dnes měl poprvé, se roztrhly. Proklínám Baťovy závody, nebo spíš to, co z nich zbylo a všechny ostatní obchodní řetězce, odkud boty mohly být.

8:20: Vystupuji někde uprostřed Ostravy. Nezdá se, že by GPS chtělo fungovat a vím jenom to, že mám asi 8 minut jít nějakým směrem. Oslovená kolemjdoucí pomáhá.

8:40: Cestou jsem potkal skutečně zajímavou budovu. Divím se, že na dveřích nemají vyražený spíše srp a kladivo. Tato část Ostravy mi připomněla Sofii.


8:45: Do zahájení zbývá 15 minut. Našel jsem školu, na které se to má konat. Vstupuji do nějakého odemčeného vchodu spolu s nějakými studenty, doufajíc, že se dostanu tam, kam potřebuji.

8:50: Místo konání soutěže jsem nenašel, ale našel jsem automat na kafe. Pro začátek dobrý.

8:57: Našel jsem místo konání soutěže. Uvítal bych, kdyby ve školách s více než jednou budovou byly na podlaze nakreslené čáry, tak, jak je tomu v Bredě. Předávají nějaké instrukce, prakticky nic z nich neslyším, ale pochytil jsem od kolemdoucích soupeřů něco o používání stackoverflow, tak se mi ulevilo, že vše nezávisí jenom na mých znalostech.

9:02: Připojil jsem se k Wi-Fi! A ještě lépe – je to síť eduroam, takže pokud vlastník účtu nezmění své přihlašovací údaje, můžu se připojovat téměř na jakékoli vysoké škole. Se hodí. Asi větší reward, než by byla flashka, nebo powerbanka, kdybych nedejbože vyhrál.

9:15: Istaluji vývojářské nástroje a v mezičase přemýšlím nad tím, kdo vymýšlel takovéhle divné zadání.

9:40: Vypadá to, že už mám nainstalovaný pycharm a dokonce i nakonfigurovaný projekt. Může se začít.

9:41: Přečetl jsem si (tentokrát důkladně) zadání a zjistil jsem, že mám pracovat s grafickým prostředím. Zvažuji, že bych si ještě stáhl iso nějakého windowsu, rozjel ho pod virtuálem a tam rozjel visualstudio. UI několika klinutími je přecejenom nesporná výhoda.

10:30: Ha! Grafické prostředí hotovo! (byla to dvě tlačítka nad sebou. Vrchol mého programátorského umu 😀 ). Můžu začít přemýšlet nad částí programu, která skutečně něco dělá.

11:40: Program reaguje správně na jeden z testovacích vstupů.

11:57: Uvědomuji si, že “ě” je také samohláska, a tak tento nedostatek opravuji.

12:10: Začínám pracovat na druhém úkolu ze tří. Měl jsem udělat “teploměrové hodiny”, které ukazovaly množstvím políček, kolik je času. Než bych naklikal a propojil cca 36 prvků a zjistil, jak se obarvují pozadí jednotlivých textboxů, volím excel a jeho podmíněné formátování.

12:15: Zjišťuji naprosto zásadní problém, jež excel má. Sice si můžu nastavit formát buňky na čas, konkrétně třeba hodinu (tj v 9:34 mi bude buňka ukazovat 9), nicméně s daty v buňce to nic nedělá! Stále je tam ten divný formát, který označuje počet vteřin od roku 1900. Světe div se, že když porovnávám, jestli je toto číslo větší, než 10, tak mi podmínka vyhodí vždy pravdu.

13:00: Časový termín končí. Něco to dělá, úplně vše ne. Zasekl jsem se na mrtvém bodě, opouštím místnost, aby mohlo dojít k vyhodnocení.

14:02: Toho bohdá nebude, aby mě porazila nějaká pitomá tabulka! Takhle mě na poslední takové soutěži roznesl na kopytech robotický vysavač. Vytahuji svůj 4,5″ telefon a začínám úlohu “programovat” v googláckých tabulkách. Je to asi jako tahat třísku hasákem, ale co.

15:04: Hotovo. Natřel jsem mu to. Nicméně co se řešení jako takového týče, mobilní aplikace mne nenechá napsat makro, které by čas v tabluce aktualizovalo. Nejčetnější aktualizace, kterou tabulky nabízely byla 1 minuta. třísku hasákem… 😀

15:20: Jako asi poslední zbývající jsem byl vyzván, abych předvedl své dílo. Program s morseovkou více méně funguje (kdo mohl čekat, že mi do vstupu dají CH?). Když přišlo na úlohu s hodinami, hodnotící, stejně jako všichni ostatní přítomní, se lehce ušklíbli a nahodili pobavený pohled “Jako fakt?” 😀 –  bezprostředně po tom, co jsem sdělil, že jsem úlohu řešil v excelu. Nicméně poté, co to viděl zhodnotil, že šlo skutečně o originální řešení a docela i o funkční.

15:46: Vybil se mi telefon. Uprostřed města, aniž bych věděl, kam mám jít. Nějak povědomé.

15:47: Zjišťuji, že mám powerbanku!! 🙂

15:48: … a že nemám kabel. 🙁 Aspoň že to jistí laptop a eduroam.

16:20: Říká se, že by si člověk čas od času měl dopřát něčeho jedinečného, něčeho, co běžně nedělá. Vydal jsem se tedy do Avion shopping parku pro houpací síť. Nádhera. Můžu si odškrtnout jednu věc z to-do listu (a připsat další dvě, protože síť potřebuji nějak uchytit v pokoji 🙁 )

17:05: Vybily se mi i hodinky. Teď abych se koukal na čas na laptopu. Chvíli přemýšlím, co budu dělat na Ukrajině bez přístupu k elektřině. Nu což. Jdu si ještě projít Ikeu a koupit něco dobrého na zub, když už.

19:15: Nastupuji do Regiojetu. Lowcost je úplně prázdný a ještě k tomu jedu za 17,-. Třetinu toho, co mne stály české dráhy na cestě do Ostravy v úplně prázdném vagonu a ještě s lahví vody zdarma (to bylo ještě za časů, kdy nebyly 75% slevy na jízdné pro studenty)

22:06: Dopisuji tento článek a připravuji jeho publikaci. Klávesa Alt opět přestala fungovat. Čím to? Kdo ví. Každopádně jsem dospěl k názoru, že kdo nic nedělá, nic nezkazí – dnes se to potvrdilo hned několikrát. 😉

Dočetli-li jste se až sem, smekám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *