3D tiskárna: Postup! – už mám skoro hotovo

Zapojená a sestavená 3D tiskárna

Ahoj Světe. Během několika posledních měsíců se udělo ledacos. Po osmi letech už například nestuduji na Mendelově gymnáziu v Opavě, ale stává se ze mne Pražák… A spousta dalších změn.

Dnes tady ale jsem od toho, abych vylíčil něco málo o pokroku ve stavbě 3D tiskárny. Nebudu vás dlouze napínat – pusťme se tedy do toho.

Na škole konečně začala fungovat alespoň jedna tiskárna, tak rychle než zase odejde jsem natiskl všechny zbývající díly a začal je montovat dohromady.

Díly, které mi chyběly ke kompletaci… No ono jich bylo daleko víc, ale to jsem si je zapomněl vyfotit.

Pak už to šlo krásně dál a dál.. Z dřívějška už jsem měl hotovou osu X (o ní jsem zapomněl napsat) a pak už to bylo jen pár šroubků a pár plastových dílků a bylo to všechno na rámu.

Tohle jsem komplatoval někdy k večeru… a zjistil jsem, že závitové tyče, které jsem pořídil, tak úplně napasují do držáků na motoru. Podnikl jsem tedy výpravu do OBI, kde jsem zakoupil 5mm závitovou tyč, která by alespoň podle ceny měla být pokryta zlatem. Nikdy v OBI nekupujte takovéhle věci. Prodávají je tam za 5ti násobek normální prodejní ceny… Na druhou stranu když už člověk jede přes celé město, aby pořídil jednu jedinou závitovou tyč, tak už za to těch 40,- Kč dá.

Pravý motor osy Z
Motor osy X

Následovala celkem zajímavá část, kdy bylo třeba připevnit tiskovou plochu k rámu. Je celkem užitečné si nechávat klíče na jednom místě, protože když to neuděláte, hledáte pak všude možně kde jen je ta 16tka na velké matky? A pak to stejně dorvete kleštěmi.

Následovala do té doby nejméně příjemná část – extruder. Ono se to zdá jako nic, ale když nemáte obyčejné matičky, ale jenom ty s gumou navrchu, aby neprokluzovaly a aby se nemusely dávat dvě, tak máte pak celkem problém, protože do vytištěných dír samozřejmě nepasují. Taktéž když si koupíte delší šrouby (protože ty, co potřebujete v místním železářství nevedou) a doufáte, že je prostě někdy zkrátíte, neděláte dobře. Dostanete se u extruderu do situace, kdy pro následující krok musíte zkrátit šrouby na požadovanou délku, i kdyby třeba pilníkem.

Nakonec i plast povolil a já už teď vím, že je lepší koupit mimo jiné i obyčejné M3 matičky, ne jenom ty s nylonem (nebo co to tam navrchu je). Netěším se na okamžik, kdy budu muset dělat cokoli s extruderem, protože ho nemám šanci rozdělat jinak, než silou. 🙁

Nicméně na fotce to vypadá i tak celkem pěkně.

Téměř sestavená 3D tiskárna (zbývá zapojit kabely). Na obrázku je vidět rám tiskárny, základní řídicí jednotka, displej...
A takhle to pak vypadá, když je to pohromadě..
Extrudér tiskárny
Když už jsou konečně zadělané i kabely vedoucí z extruderu, tak to vypadá celkem i k světu.

Pak ale následuje další část – pokusit se 50W mikro-pájkou připájet dostatečně tlustý drát k 214x214mm hliníkové vyhřívané podložce tlusté tak 3mm. Ono se to nezdá, ale jak je hliník hodně dobrý vodič tepla, tak energii dodávanou mikro-pájkou celkem úspěšně odvádí… a Cín se ne a ne roztéct. Nakonec jsem to vyřešil tak, jak to dělávali naši dědové – nějakým takovým mosazným kladívkem, které se nahřívá nad plynovým sporákem. Ani tak se tomu moc nechtělo, ale po nějaké té půlhodince deska povolila a vznikl spoj – byť ne úplně vzhledný.

Takhle to nějakou chvíli pokračovalo, až jsem se dopracoval ke stavu, kdy mám funkční zahřívací podložku a větráky. Z nějakého prapodivného důvodu mi nefungovalo zahřívání trysky, což se nakonec ukázalo jako chyba oné čínské desky RAMPS. Byl tam špatný jeden MOSFET, tak jsem ho vyměnil za nějaký jiný, který jsem našel v šuplíku a najednou se i tryska nahřívá.

Celkem nedávno jsem se dostal i k problému s NEMA17 motory. Ony totiž nefungují tak, jak by měly. Když jsou zapnuté, nepohnu s nimi ani o centimetr. Když s nimi chci ale pohnout digitálně, nehnou se ani o píď. Zkoušel jsem izolovaně od všeho připojit motor po motoru na kontrolér easydriver, kde jsem zjistil, že mnohé kabely Číňané napájeli špatně od výroby. Pakliže máte s krokovými motory také problémy, zkuste, jestli nemáte pozpřehazované kabely – video jak to zjistil za pomocí jedné LED diody najdete zde.

Když jsem vyřešil i toto, motory se stále nechtěly hnout (když jsem s nimi chtěl pohnout přes Merlin nahraný do Arduina). Zjistil jsem, že spíše než drivery (kupoval jsem fakt hodně levné – nějaké základní za $1/ks) to můžou způsobovat zarážky.
Ty tam slouží k tomu, ať se tiskárna dál nepohybuje -> nerozbije, když narazí na spínač. Je možné, že tyto součástky jsou třeba špatně zapojené (3D tiskárnu skládám poprvé a úplně se nedržím manuálu, takže je možné, že jsou spínače zapojené do špatných konektorů, nebo že mají opět pospřehazované dráty od výroby).

Zkusím tedy zjistit, zda-li problém nezpůsobují právě zarážky. Už tak se chystám investovat nějakou tu korunku do nových driverů, pakliže bude tiskárna skutečně fungovat. Je to otázka minimálně 500,- Kč, což je celkem hodně, uvážíme-li, že doposud se celý rozpočet na tiskárnu vlezl pod 4 000,- Kč.

Tiskárna po zapojení některých kabelů připomíná spíše klubko drátů.
Takto nějak vypadá klubko drátů pod pracovním názvem “3D tiskárna Dolly-clone” po cca 20ti hodinách skládání a hledání chyb…

Ať už to ale dopadne jak chce, jsem rád, že jsem si tiskárnu zkusil postavit a že jsem se dostal takhle daleko. Asi nejaktuálnější již zadrátovaná fotka je z 21.6.2019. Na nějaké pěknější fotky si ale budete muset ještě chvíli počkat, než rozchodím alespoň ty krokové motory.

Vezmu-li trochu statistiky, pak tady máme nádherné ukázané to, jak od Listopadu 2018 do Června 2019 práce stála a díly na tiskárnu ležely v krabici, protože nebylo kde vytisknout spojovací díly.

Screenshot z aplikace pro sledování aktivity na projektu
Přehled aktivity na projektu do 27.6.2019 – toggl.com

Teď už jsem se ale zase trochu rozjel a doufám, že už mnoho nezbývá, abych měl k dispozici funkční 3D tiskárnu postavenou tak nízko nákladově (a zároveň z co nejkvalitnějších věcí), jak to jen jde 🙂 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *